Zúčastnila jsem se hlukové demonstrace na podporu našeho kamaráda anarchisty Lukáše Borla.
Nebylo to poprvé, co jsem na takové akci byla.
Je to ale poprvé, co jsem zažila takovou demonstraci síly, že strany represivních složek a obrovský pocit nespravedlnosti.
Přijeli jsme podpořit našeho kamaráda. Přijeli jsme jenom na pár minut zaskandovat pár hesel, která by mu mohla dodat odvahu a která by ho ujistila, že přesto, že není mezi námi, tak v našich srdcích zůstává nadále.
Moc nás nebylo. To se tak stává..
Ale přesto bylo poznat, že policii i vedení věznice působí naše akce velké vrásky.
Jak jinak si vysvětlit,ze už při příchodu nás sledovalo policejní auto..a během okamžiku se vyrojilo xxx městských policistů, státních policistů a těžkooděnců se psi???
Jelikož jsme byli rozděleni do skupinek tak aby byla větší šance, že někdo z nás bude moc hlukem Lukáše podpořit, než se policie zmobilizuje, nemohu říct co se dělo na druhé straně.
Na naší straně po pár minutách hluku došlo k našemu útěku.
Přesto se policii podařilo nás chytit a začalo rutinní sbírání občanek..
Při kontrole se objevil nějaký muž v černém oblečení. Přišel k nám a začal na nás pokřikovat, že bychom měli začít chodit do práce a nepřidělávat práci policii. To, že on sám u policie pracuje považoval za výsadu dobrých, možná i chytrých lidí. Lidé s jinými názory pro něj automaticky byli povaleči a debilové bez práce.
Později jsme tohoto muže potkali ještě jednou. Stál u svého červeného auta a přišel k nám. Několikrát nám řekl, ať vypadneme od věznice. Upozorňuji na to, že v tuto chvíli jsme jenom procházeli.
Potom nám sdělil, že máme ZÁKAZ pohybovat se ve třech ulicích, které sousedí s věznici. Když jsem žádala o jméno, nebo identifikační číslo, tak mi ho odmítl sdělit.
Tedy pán byl evidentně ve službě ale přesto se choval jako agresivní buran. V jednu chvíli jsem měla pocit ( ano subjektivní pohled), že by byl schopen nás fyzicky napadnout.
Byl evidentně hodně naštvaný, že musel být v práci. Možná mu stydla doma večeře, nebo přišel o sfoukávání svíček u narozeninového dortu. Nevím.
Mužů pouze sdělit fakt, že emoce mu zatemnily mozek tak, že se choval značně neprofesionálně.
Zakázal nám tedy pohyb v těchto prostorech.
Během chvilky přijela státní policie. Když se ptali, co se děje, tento muž ( policista v civilu) zmizel.
Podle mého názoru zmizel, protože nechtěl aby existovali svědci jeho chování…
Policie nám sdělila, že žádný zákaz nemáme. K chování toho pána ( policisty v civilu) se moc vyjadřovat nechtěla. V tu chvíli se ozval muž, který vše pozoroval z povzdáli. Nelíbilo se mu, jak se k nám ten agresivní policista choval a chtěl se jako “slušný“občan zastat nás – vyvrhelů…
Musím říct, že mám pocit, že se nás někdo moc boji. Proč by jinak na pár “zevlounů“ organizovali takový policejní manévr???
Z celé akce si nesu minimálně dvě pozitivní věci…
- Doufám a věřím, že nás Lukáš slyšel.
- Přes všechny perzekuce a opatření nám nemohou sebrat naše myšlenky. Nemohou nám sebrat to, co nosíme v našich srdcích.
A v našich srdcích doutná oheň!!!
Touhu po svobodě, represe nezastaví…
Zde je reportáž z celé akce o které se účastnice zmiňuje:
Vyprávění Markéty Všelichové a Mirka Farkaše doprovozené autorskými fotografiemi, kteří odjeli do severní Sýrie, aby se postavili po boku kurdských milicí YPJ a YPG útoku Islámského státu a bránili Rojavu! Rojava se nejen ubránila, ale nyní uštědřuje ISIS jednu porážku za druhou a osvobozuje své sousedy. Osvobozená Rojava se stává nadějí pro celý Blízký východ nejen úspěšnou obranou proti ISIS, ale i probíhající revolucí, založené na emancipaci žen, společenské a ekonomické samosprávě.
V sobotu 24.září proběhla další z pravidelných schůzek Severočeské anarchistické federace (SAF). Tentokrát se sešli členové a členky z obou lokálních skupin, teplické i ústecké.
a večer proběhla další solidární akce s vězněným anarchistou a naším kamarádem Lukášem Borlem před vazební věznicí v Litoměřicích. V pořadí již třetí solidární hluková demonstrace se tentokrát neobešla bez silné policejní asistence.
