Co je na anarchistických názorech tak nebezpečného, že státní moc musí vynakládat takové úsilí, aby je umlčela?
Proč nám musí špiclovat naše soukromé e-maily, textové zprávy, sociální sítě, poštovní zásilky a odposlouchávat naše telefonní hovory? Proč musí do našich řad nasazovat policejní agenty? Proč na nás musí mít armádu tajných policistů? Proč na naše akce musí nasazovat početné policejní síly ozbrojené od hlavy k patě, aby demonstrovali svoji převahu silou a zastrašili nás? Nejlépe tak, abychom za hradbou policejních štítů, nebyli vidět a zůstali izolovaní od zbytku veřejnosti! Proč nás stát musí štvát po přestupkových komisích a soudech? Proč nás musí zavírat do vazebních věznic a zacházet s námi jako s těma nejtěžšími zločinci? Proč nás musí manipulacemi a nepravdami vykreslovat v médiích jako živly nebezpečné společnosti, násilníky a teroristy? Proč jim tolik záleží na tom, aby se nás obyčejní lidé báli a stranili se našeho hnutí?
Co je tak společnosti nebezpečného na prosazování myšlenky rovnosti mezi lidmi, svobod a stejných práv pro všechny bez rozdílu? Pro koho jsou anarchisté hrozbou? Pro ty nahoře, nebo ty dole – obyčejné chudé pracující, nezaměstnané, studenty a další, z jejíž řad vycházíme, se stejnými starostmi a naštvaností vůči těm, co nám vládnout a vyjebávají s námi v práci!
Co je nebezpečné na myšlence solidarity a vzájemné pomoci, na myšlence, abychom vzájemně spolupracovali a pomáhali si jako bratři a sestry, namísto abychom se nechali štvát proti sobě?
Co je nebezpečného na myšlence, aby lidé nestáli pasivně se založenýma rukama, ale naopak se snažili bránit kolektivní cestou svá práva a potřeby, nespoléhali se na vůdce ani politické strany, ale jednali raději sami, jako jediní k tomu povolaní?
Co je nebezpečného na myšlence, že má každý právo na důstojnou práci beze strachu jestli o ní zítra nepřijde? Co je tak nebezpečného na vizi, že by každý svobodně pracoval, rozhodoval o svém pracovišti bez šéfů a z práce, kterou vykonal si mohl důstojně žít a zabezpečit rodinu?
Co je nebezpečného na myšlence, že jsme schopni o svém životě a chodu společnosti rozhodovat sami bez prostředníků a samozvanců, že není potřeba politiků ani politických stran, kteří na nás stejně kašlou? Co je tak špatného, že místo pouhého nadávání na politiky a vládu, přicházíme s životaschopným řešením, jak tuto společenskou krizi vyřešit?
Není pravým důvodem naší údajné nebezpečnosti skutečnost, že děsíme politické představitele a naše chlebodárce? Mají strach o svá koryta, své zisky a luxusní život, který žijí na úkor nás všech! Bojí se dne, kdy společnost prozře, a lidi zjistí, že je nepotřebují k šťastnému životu! Proto se nás všemožně snaží umlčet a zdiskreditovat!
Milujeme život a chceme žít! Můžeme být poraženi, nikoliv však podmaněni! Můžou uvěznit naše těla, ale ne naší svobodnou mysl! Zažeň strach a síla se dostaví sama se sebou! Neboj se rozšířit naše řady, nemají tolik vězení, aby nás mohli umlčet všechny! Naše sny se stanou skutečností! Začněme snít společně a proměňme je v realitu!
Nebudeme mlčet! Budeme křičet a ty můžeš s námi: Volnost, rovnost, bratrství a anarchie!
SAF – Severočeská anarchistická federace