Proč jste přišli s touto kampaní? Co tím sledujete?
Zastáváme názor, že jedině my sami jako prostí pracující lidé bez kdejakých prostředníků jsme schopni skutečně hájit svá práva a domáhat se svých požadavků. Stejně tak jsme si vědomi, že spojením více lidí jsme schopni snadněji dosáhnout úspěchu než jako jednotlivci. Držíme se hesla, že křivda na jednom z nás, je křivdou na nás všech. Dnes pomůžu já tobě, zítra to budu třeba já, kdo bude potřebovat tvojí pomoc. Naší snahou je probudit v každém z nás svoji sílu a zároveň rozvíjet mezi sebou vzájemnou pomoc a solidaritu. A především skoncovat s tím, aby s námi zaměstnavatelé zametali jako s kusem hadru, abychom si na nich vymohli to, co jsme si odpracovali a na co máme nárok. Prostě už se nenecháme nadále okrádat!
Koho každého se kampaň týká? Kdo se vám může ozvat s žádostí o pomoc a jakým způsobem?
Kampaň se týká všech bez rozdílu, kteří se považují za okradené bývalým či současným zaměstnavatelem. Nezáleží jestli pracoval na hlavní pracovní poměr, na dobu určitou či neurčitou, nebo jen po dobu zkušební nebo jako brigádník či na částečný úvazek. Nezáleží jestli pracoval řádně na smlouvu nebo na „černo“ bez ní. Stejně tak není podstatné zda je dlužná částka za několik měsíců či jen za jeden den. Nemusí se jednat jen o peníze za odpracované hodiny, ale i příplatky za přesčasy, úkolem a podobně.
Poškozený či poškozená nás může kontaktovat několika způsoby prostřednictvím zprávy na Facebooku, e-mailem na safed@riseup.net nebo poslat sms na telefonní číslo 608/349 545. Vyměníme si základní informace o jeho případu a domluvíme se na schůzce. Před schůzkou se budeme snažit zjistit vlastní cestou co nejvíce informací o dané firmě.
Jak taková schůzka probíhá? Co na ní potřebuji?
Schůzka nabízí dobrou příležitost se seznámit a poznat se osobně.Přeci jen je dobré vědět s kým se chystám spolupracovat. Na schůzce si vyslechneme dopodrobna příběh poškozeného, jakou částku mu nevyplatil zaměstnavatel a za jakých okolností. Zajímat nás bude také osoba zaměstnavatele a jak to v bývalé práci fungovalo, případně jestli existuje více lidí, kteří nedostali zaplaceno. Pokud dotyčná osoba má k dispozici nějaké pracovní smlouvy, je dobré je vzít se sebou na schůzku, abychom je prozkoumali.
Probereme veškeré možnosti a navrhneme konkretní kroky jak postupovat. Pokud se poškozený pracovník rozhodne do sporu za vyplacení mzdy jít, začneme s první věcí a to sepsáním dopisu zaměstnavateli s žádostí k okamžité nápravě a vyplacení ušlých peněz.
Co je obsahem takového dopisu? Co pak s ním?
V dopisu informujeme zaměstnavatele, že spor bereme pod svá křídla a stojíme na straně poškozeného. Sdělíme přesnou požadovanou částku, nejbližší termín jejího uhrazení poškozenému zaměstnanci a způsob jakým má být uhrazen na účet či předána osobně. Doporučíme tak učinit bezodkladně, aby se vše vyřešilo pokojnou cestou, v opačném případě varujeme, před důsledky v podobě protestních a nátlakových akcí, které mohou firmu poškodit. Dopis společně s poškozeným předáme v sídle firmy šéfovi nebo osobě, která ho zastupuje.
Co následuje po doručení dopisu?
Závisí podle vyjádření zaměstnavatele při předávání dopisu. Pokud nás šéf slovně ujistil, že problém co nejdříve vyřeší a zjedná nápravu, a vyjádří tak souhlas s vyplacením dlužné mzdy. Dojde-li k takové slovní dohodě zvolíme taktiku čekání, není důvod postupovat jinak. Týden před uplynutím data vyplacení, telefonicky nebo osobně zjistíme, jestli se věci mají, jak jsme se domluvili. Vždy je dobré se připomenout!
V případě, že se šéf nechá při návštěvě zapřít, zkusíme ho ještě jednou navštívit případně se s ním telefonicky spojit, abychom zjistili jeho stanovisko a zároveň ho ujistili v tom, že to myslíme opravdu vážně a nehodláme se vzdát!
Co uděláte, když peníze přeci jen nedorazí ve stanovený termín?
Na tento den se připravíme s předstihem. Den po datumu doručení peněz svoláme společnou schůzku poškozeného pracovníka a našeho kolektivu. Pokud nám dotyčný sdělí, že peníze přišly, můžeme oslavovat a těšit se z jeho úspěchu! Pokud nepřijdou, ještě ten den se společně vydáme do sídla firmy, abychom vyjádřili svoje rozhořčení a dali šéfovi ultimátum jednoho týdne na poslání peněz, jinak přistoupíme k akcím, které se mu nebudou líbit!
Podle většiny zkušeností ze zahraničí (v našich končinách je tato aktivita v podstatě novinkou), se bývalý zaměstnavatel zalekne zbytečných potíží a negativní reklamy, a raději v klidu peníze vyplatí, aby měl klid, přeci jen částka, kterou dluží nebývá tak vysoká v poměru k jeho ziskům a případným ztrátám způsobených případnými protestními akcemi.
Jak je možné, že si to zaměstnavatel rozmyslí a peníze vrátí? Když je předtím odmítl vyplatit?
To je snadné vysvětlení. Zaměstnavatelé se nezdráhají své zaměstnance okrádat, často jsou podvedeni mladí lidé, studenti, ale také další prostí lidé, někteří v zoufalé životní situaci přistoupí i na práci bez smlouvy a podobně, když je člověk zoufalý a peníze potřebuje na živobytí. Zaměstnavatelé tak činí bez okolků a arogance sobě vlastní, vědí, že každý z nás jedná osamoceně a tím je vůči šéfovi zranitelný a nechá si to líbit (ačkoliv s nechutí)! Absence kolektivního postupu a obrany svých práv jim umožňuje takto jednat a dovolit si nezaplatit mzdy. Proto se většinou zaleknou, když najednou narazí na kolektivní a organizovanou obranu pracovníků! Ti rozumnější přistoupí na dohodu po dobrém, ti arogantnější zlomí až protestní akce a kampaně, když zjistí, že oprávněný boj za vyplacení mezd nevzdáme!
Vraťme se k tomu, když vyjednávání po dobrém selže a šéf peníze odmítne vyplatit?
Pokud zaměstnavatel peníze nepošle, přistoupíme k přípravě a organizaci protestních a nátlakových akcí. Ty mohou mít různý charakter a taktiku, protože záleží na různých faktorech. Všechny akce mají nenásilný charakter! Závisí na tom, zda se jedná o klasickou fabriku, na co je ta fabrika zaměřená, kdo jsou jeho zákazníci, případně jestli mezi ně nepatří obec či jiná statní instituce, kde je pak možné tlačit také na politické představitele, což může být pro zaměstnavatele značně nevýhodné. Dalším faktorem je velikost firmy, jestli má jen jednu pobočku nebo jich má více po republice, nebo jestli je firma mezinárodní. Pokud má více poboček nebo je zahraniční, můžeme oslovit své přátele, aby naší kampaň podpořili i v dalších místech, kde firma působí a tlačit na ní z více míst najednou! Pokud je firma zaměřená na obchod či služby, které využívá běžná veřejnost, máme ještě větší taktickou výhodu, protože můžeme oslovit přímo jejich potencionální zákazníky, na kterých je firma existenčně závislá.
Pro představu, jak takové protestní a nátlakové akce mohou vypadat?
Scénář bývá většinou podobný, začíná se menšími a symbolickými akcemi, které se pak stupňují. Jak jsme zmínili, u každé firmy se podle jejího charakteru podnikání může postup lišit. Každou akci předem konzultujeme s poškozeným zaměstnancem, a vždy postupujeme s jeho souhlasem a za jeho spoluúčasti, nic nebudeme dělat bez jeho vědomí!
Mírnější formy nátlakových akcí, můžou na sebe vzít podobu „bombardování“ vedení firmy protestními dopisy, faxy a telefonáty, ke kterým vyzveme veřejnost, aby zaměstnavatele věděl, že své chování neutají! Stejně tak můžeme oslovit lokální média a tisk. Pokud má firma tržby také ze zakázek či prodeje obci, tlačit na představitele obce, aby se zasadili o zjednání nápravy!
Pokud je firma orientovaná na veřejnost prodejem svých produktů či poskytováním nejrůznějších služeb (různé obchody, prodejny, restaurace, servisy atd), obrátíme se na místní obyvatele, abychom je informovali o nekalých praktikách dané firmy, která neplatí své zaměstnance a vyzveme k bojkotu. Čím více lidí bude danou firmu bojkotovat, budou ji klesat tržby a šéf si rychle rozmyslí své dosavadní arogantní stanovisko a peníze raději vyplatí, než aby přicházel o zisky.
Dalším krokem je pak pořádání protestních akcí, ze začátku menších, nabývajících na intenzitě před sídlem firmy. Přistoupit se může také k blokádám či krátkodobým okupacím.
Dalším způsobem je zaměřit se přímo na šéfa! Můžeme konkrétního šéfa „prudit“ v místě jeho bydliště a na akcích, kterých se účastní, aby měl ostudu před sousedy a známými, jak jedná se svými zaměstnanci.
Takže vlastně donutíte šéfa zaplatit negativní reklamou a hrozbou snížení tržeb?
Přesně tak! To jediné na ně totiž platí! Ze zákonů a rozhodnutí inspekcí či úřadu práce si dělají srandu a obchází je, proto volíme přímou akci! Jedině my sami jsme je schopni donutit zaplatit! Někdy to trvá krátce a někdy déle, ale ve většině případů nakonec ustoupí, aby měl zaměstnavatel klid! Škoda pro něj, že si nedal říct hned! A co je nejdůležitější funguje to, což nám dokládají četné příklady ze zahraničí, ze sousedního Polska i Slovenska, kterými jsme se nechali inspirovat. Takže záleží na rozhodnutí každého, zda se nechá o peníze, které si odpracoval jen tak připravit nebo se je s naší pomocí pokusí získat! A za zkoušku nic nedáte, i kdybychom přeci jen neuspěli, můžeme být na sebe hrdí, že jsme to alespoň zkusili.
Jistě každého napadne otázka, že to nebudete chtít zadarmo, jak to tedy je?
Pokud dotyčný ve sporu zvítězí a budou mu vyplaceny peníze za práci, budeme s ním sdílet radost ze společného úspěchu, ale určitě nebudeme požadovat žádné peníze ani procenta z částky! Děláme to z vlastní iniciativy a přesvědčení, jak jsme popisovali hned v úvodu rozhovoru. Solidarita pro nás znamená víc než jen prázdná slova! Naším zadostiučiněním bude, když dotyčný získá zkušenost, že má smysl bránit svá práva a že si musíme navzájem pomáhat. A příště až budeme pomáhat získat mzdu někomu druhému, že přijde a podpoří ho společně s námi. Tak se do budoucna může vytvořit silné hnutí solidarity, síť lidí, kteří si pomohou, když se někomu stane nepravost a čím více nás bude, o to snadnější bude tuto křivdu možné napravit.
